Kamila Vodochodská

Každý počin, kterého jsem součástí, chci dobře znát

…Říká Kamila Vodochodská. Rozhovor s Kamilou pro 1zMilionu.cz připravila Milada Kadeřábková.

Kamilu Vodochodskou, českou módní návrhářku, která se v českém fashion rybníčku poměrně vyjímá, jsem poznala asi před půl rokem. Tenkrát jsme si povídali zejména o její práci slow fashion terapeutky, o udržitelné módě i o tom, jakým způsobem vztah k sobě samému ovlivňuje náš šatník. 

Kamila si mě už od začátku získala svým bezprostředním přístupem a laskavostí, proto jsem ráda využila příležitosti popovídat si s ní ještě jednou, tentokrát na téma, které možná v současnosti není tolik populární, ale o to je potřebnější. Totiž téma pomoci. 

„Vím, že to zní jako klišé, ale jakákoliv pomoc je potřebná, a to kdekoli,“ zdůraznila Kamila na naší schůzce v její oblíbené koblihárně u Betlémského náměstí. A zatímco jsme si pochutnávaly na sladkém pečivu a výborném čaji, vyprávěla mi o posledním zajímavém projektu, který se rozhodla podpořit, tedy o výstavbě nové budovy pro ParaCENTRUM Fenix, ale třeba také o tom, jak si umí o pomoc říkat ona sama. 

O tobě se ví, že pomáháš hodně a ráda. Podle čeho si projekty nebo jednotlivce, které podpoříš, vybíráš?

Bydlím v Praze a pro projekty, kterým pomáhám, si vybírám ve valné většině menší města, protože se na ně, myslím, trochu zapomíná. Pokaždé se tam také ráda jedu podívat. Je pro mě důležité vědět, kdo za daným projektem stojí, poznat a povídat  si s vedením, s lidmi, které ono úsilí jednotlivců a podporujících firem a spolků mění v živou realitu. Díky tomu se mohu dozvědět spoustu věcí, které se na web ani Facebook nevejdou. 

Jednoduše každý počin, kterého jsem součástí, chci dobře znát. Chci znát příběhy vedení, klientů, ať už jsou to jednotlivci či celé rodiny. Přijde mi to jako krásně uzavřený kruh, kdy vím, kam přesně svou energii, finance či darované produkty směřuji.

Jeden z nejnovějších projektů, které ses rozhodla podpořit, je ParaCENTRUM Fenix v brněnských Bohunicích, které usiluje o vybudování nových bezbariérových prostor. Proč sis vybrala zrovna Fenixe? 

U některých projektů mám to štěstí, že u jejich začátku jsem již ve formě koncentrovaného nadšení nad vizí a nebojím se říci celoživotní misí celých realizačních týmů. A tak tomu bylo i ParaCENTRUM Fenix. Jeho nová podoba byla tehdy jen v představách a na papíře. Všichni můžeme pomoct a stačí od nás každého tak málo. Koruna co necháváme běžně u pokladny, padesátikoruna výměnou za jednu kávu co si uvaříme doma do porcelánu nebo oběd, který jednou za týden, když vypustíme tak nám naše těla i poděkují (smích).

Na webu 1zMilionu.cz mě zaujalo motto: Cokoli si lidská mysl dokáže představit a čemu dokáže uvěřit, toho lze dosáhnout. Souhlasíš s tím?

Ano, určitě. Nám lidem se často podaří velké pozitivní věci. A i když se může ze začátku zdát nějaký cíl jako nedosažitelný, vždy si musíme uvědomit, že všechno je rozdělené do malých krůčků. Někdy jen zbytečně hledáme a čekáme důkaz, že jsme již objevili onu pomyslnou zlatou cihlu, ale úspěchy jsou podle mě o výdrži, vytrvalosti a víře. Nic se neděje zázrakem ihned, musíme vytrvat a v pádech hledat sílu. A když se to pak přes noc stane, je za tím ona dlouhá cesta, kterou jen nevidíme.

A týká se to určitě i pomoci. Často se setkávám s názorem, že lidé říkají, že se nebudou raději o nic snažit, protože sami přece stejně nic nezmění. A přitom kdyby každý začal malými kroky, tak by tu byl ráj.

No jasně, jen když budeme neustále a ve všem čekat, až to něco někdo udělá za nás, tak se změna nestane. Jakákoliv  transformace nemá ani šanci na vznik. Protože ta začíná převzetím zodpovědnosti za své chování a k tomu je nutné spojování kontextů všech možných informací kolem nás. Právě na projektech jako 1zMilionu je krásně vidět, že i ony finanční jednotky mohou způsobit velkou změnu. Které když se znásobí, vykouzlí i těch – v prvních představách – nedosažitelných sto milionů.

Umíš si o pomoc říkat ty sama?

Už jsem sice velká holka, ale učím se to doteď a je to jedna z takových mých celoživotních výzev. Překonala jsem strach z řízení i z mluvení na veřejnosti. Ale na tomhle ještě musím zapracovat. O to více děkuji tam někam nahoru, že lidé v mém blízkém okolí jsou na mě napojeni a poznají, když už jde opravdu do tuhého a pomoc potřebuji.

Znám taky hodně lidí, kteří by se pro druhé rozdali, což je pěkné, ale přece jen by se měla udržovat nějaká rovnováha a nezapomínat ani na sebe sama…Jak to zvládáš?

Řadu svých přednášek začínám slovy, že jsem hodná až hloupá. Vím, že je to má nejlepší a zároveň nejhorší vlastnost. Ale neměnila bych, protože to ke mně patří. Věřím totiž v to, že člověk by měl skrze to, co mu je nejbližší, dávat ostatním kus sebe sama. Ráda pomáhám, jsem ráda s lidmi ač introvert a ráda inspirací měním či posouvám úhly pohledu na mnohdy dogmatická témata. Ano, mnohokrát jsem se sice spálila, ale častěji mi život přivál právě díky pomoci úžasné lidi, a pak se mi pomoc od nich mnohonásobně vrátila.

Postupně se učím hlubšímu napojení na situace a na lidi, ať už se to týká třeba jen toho, komu půjčím šaty z kolekce, nebo větších projektů, do kterých chci jít. Pak je samozřejmě dobré číst mezi řádky. V tom mi hodně pomáhá intuice a předchozí zkušenosti, protože pozoruji, že určité prototypy se opakují a zároveň nikdy nemění. Proto jsem ráda, když mohu pomoci projektu, kde stoprocentně vím, že je pro dobrou věc, protože dobře znám lidi, kteří za ním stojí. Věřím-li jim a v ně, věřím plně i projektům, které zaštiťují. 

Kamila Vodochodská (34)
V oblasti módního průmyslu působí více než 16 let. Vystudovala obor textilní technologie a návrhářství na TUL, žila a pracovala v USA a ve Francii. Pořádá workshopy na téma Efektivní a smysluplný šatník, pěstuje módní inteligenci a vzdělává v oblasti finanční gramotnosti v souvislosti s módou. Externě pak pomáhá firmám nejen z módního průmyslu jako manažerka udržitelnosti. Byla oceněna jako 5. Žena regionu Praha. Kamila miluje vše dobré a voňavé, ticho a šelest stromů, hudbu a kremrole.

Přihlášení k odběru Zpravodaje


© 2020 ParaCENTRUM Fenix, All Rights Reserved